| | 16.6.2018 | Florence Strana 28 Z konferencí | | | PhDr. Jarmila Škubová | | | ... ročník, který tradičně organizovala traumatologicko-ortopedická sekce ČAS v čele s PhDr. Dagmar Škochovou, MBA, odborným garantem vzdělávání NZP z 1. LF UK a VFN v Praze. Ačkoli byly tyto dny zdravotnických pracovníků nelékařských profesí programově velmi pestré, daly by se koncepčně... |
| | 16.6.2018 | Florence Strana 30 Historie | | | Mgr. Pavla Kordulová, Eliška Šubrtová | | | ... pro jízdu na kole Obr. 4 Charlotte Muncková Foto popis| Obr. 5 Praktická výuka ošetřovatelství Obr. 6 Muži v ošetřovatelství Foto autor| fota: Dansk Sygeplejehistorisk Museum, autorka O autorovi| Mgr. Pavla Kordulová, Eliška Šubrtová, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK |
| | 2.7.2018 | Terapie Strana 6 6 Terapie 08/2018 42. brněnské onkologické dny | | | Eva Srbová | | | ... roli, patří lokálně pokročilý a metastazující nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC). Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, ÚVN-VFN Praha a VFN v Praze, připomněl, že v minulosti se metastazující plicní karcinom léčil ryze paliativně a pojila se s ním krátká... |
| | 2.7.2018 | Terapie Strana 12 Aktuality | | | Kristýna Čillíková | | | ... srdečního selhání průběžně roste, každoročně přibude 40 tisíc nových pacientů, což je podle prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze, dáno především úspěšnou léčbou infarktů myokardu, ale významně se uplatňuje i životní styl a stárnutí populace. Mezi... |
| | 2.7.2018 | Terapie Strana 14 Aktuality | | | | | | ... i o patogenezi Uspíšit odhalení nádorového bujení v oblasti slinivky, a tím i nasazení účinné léčby – to je cíl odborníků z Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha pod vedením prof. MUDr. Miroslava Zavorala, Ph. D., kteří hledají a testují nové biomarkery karcinomu pankreatu pomocí... |
| | 10.7.2018 | vitalia.cz Strana 0 | | | | | | ... studie zvýšil podíl vykouřených cigaret na ulici a doma ve srovnání s kouřením v zaměstnání nebo v autě, a to zejména u těch kuřáků, kteří si dříve zapalovali cigaretu právě v restauračních zařízeních. 1. LF UK: Změnilo se chování kuřáků tabáku po přijetí tzv. nekuřáckého zákona? |
| | 10.7.2018 | ceskavedadosveta.cz Strana 0 | | | | | | ... a souhlásky ř a č vedle sebe,“ vysvětluje vedoucí týmu. Plzeňští vědci, kteří jsou hlavními řešiteli zadání, na výzkumném projektu spolupracují s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a firmami Certicon a SpeechTech. Celý projekt začal v loňském roce a je podporován Technologickou... |
| | 10.7.2018 | porodnice.cz Strana 0 | | | Martin Magner | | | ... jiného? Děkuji za odpověď odpověď Dobrý den. Určitě nevadí. MUDr. Martin Magner, Ph.D. Pediatr Odborný asistent na klinice dětského a dorostového lékařství 1.LF UK a VFN v Praze Vám bude odpovídat na dotazy, které se týkají problematiky dětského lékařství. Počet odpovědí: 1226 |
| | 10.7.2018 | porodnice.cz Strana 0 | | | | | | ... např. ve Všeobecné fakultní nemocnici u Neurologické kliniky. MUDr. Martin Magner, Ph.D. Pediatr Odborný asistent na klinice dětského a dorostového lékařství 1.LF UK a VFN v Praze Vám bude odpovídat na dotazy, které se týkají problematiky dětského lékařství. Počet odpovědí: 1227 |
Čtvrtstoletí Jiráskových dnů | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 16.6.2018 Florence Strana 28 Z konferencí | | PhDr. Jarmila Škubová | Letošní XXV. pražské chirurgické dny s mezinárodní účastí, které jsou podle velkého českého chirurga známé též jako Jiráskovy dny, se konaly ve dnech 10.-11. května 2018 v Praze. Kongres měl v programu také sekci zdravotnických pracovníků nelékařských profesí. Letos šlo o XIV. „sesterský“ ročník, který tradičně organizovala traumatologicko-ortopedická sekce ČAS v čele s PhDr. Dagmar Škochovou, MBA, odborným garantem vzdělávání NZP z 1. LF UK a VFN v Praze.
Ačkoli byly tyto dny zdravotnických pracovníků nelékařských profesí programově velmi pestré, daly by se koncepčně rozdělit do tří hlavních tematických celků -jeden, který byl společný pro lékaře i sestry a nesl název Připravenost vůči teroristickému útoku, druhý historický, který se ohlížel za vývojem ošetřovatelství 20. století k dnešku, a nakonec zazněl blok chirurgických témat, která zavedla posluchače na operační sály.
Ve společném bloku s lékaři zazněla slova těch, kteří teroristické útoky při své profesi zažili na vlastní kůži, a kteří tak posluchačům zprostředkovali zhodnocení postupu „v akci“ po jejím skončení. Bohužel, jak se zdá, budou zdravotníci s tímto fenoménem stále častěji konfrontováni, a proto je potřeba, aby byli na všechny možné eventuality profesně připraveni. V duchu toho je nutné posilovat výuku na školách, což už se v mnoha případech děje.
Poctivost, oddanost, disciplína a odbornost
Úvodní blok ukázal, jak se mění svět a jak dalece tomu odpovídají i nároky na profesní připravenost zdravotníků. Přesto je důležité nezapomínat ani na historii. Letos tomu bude sto let od chvíle, kdy v roce 1918 opustilo českou zdravotnickou školu deset našich prvních ošetřovatelek. Výrazný zlom ve vývoji československého a posléze českého ošetřovatelství však znamenalo datum mnohem pozdější - rok 1989. Uvedla to ve své přednášce D. Škochová ze Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze a hned položila otázku - v čem spočívá tato nová kvalita péče? Byl to rok, který tím, jak se měnily podmínky ve zdravotnictví, nastolil nutnost brát pacienta v jednotě všech komponent, které tvoří jeho život - nastolil tzv. holistický přístup. Snaha chránit zdraví jedince vždy závisela na civilizaci jednotlivých kultur, na jejich životní filozofii a technologickém rozvoji. V této době
Přesně před sto lety vyšly do praxe první absolventky české ošetřovatelské školy.
už lze hovořit o moderním pojetí ošetřovatelství, ve kterém rostou nároky na profesní, kulturní, etickou, ale i vzdělanostní úroveň sester. Ošetřovatelství předpokládalo v každé době obětavost, oddanost a disciplínu, současně však vždy vyžadovalo také odbornost. Dnes už na mnohých pracovištích sestry vědí, jakou roli hraje v léčbě psychika pacienta a že i drobnost může člověka srazit na kolena. Vědí, že v nemocnici je člověk ohrožen na své existenci a prožívá nejen fyzické, ale i psychické utrpení, strádání a bolest.
Významné byly i události let 1990-1991, kdy se ustanovila nová profesní organizace sester - Česká asociace sester (ČAS), která se v roce 2000 sloučila s Českou společností sester. Milníkem na cestě českého ošetřovatelství byl i rok 1998, kdy byla přijata koncepce ošetřovatelství s imperativem poskytovat dostupnou péči za stejných podmínek všem občanům.
Zajímavým příspěvkem k tématu historie ošetřovatelství byla i „dvojpřednáška“ mladých sester E. Šolcové a B. Lisové z VFN v Praze, které porovnávaly, jak se ošetřovalo před čtyřiceti lety a jak se ošetřuje dnes.
Nová doba mění sestry
Dnešní sestry se mnohem více než dřív věnují prevenci a osvětě. K tomu jsou připravovány už ve školách, což prokázaly např. výsledky dvouletého projektu Ministerstva zdravotnictví ČR Aplikace metody krátkých intervencí v praxi, který byl realizován na Vysoké škole zdravotnické v Praze. Sociologické šetření, které realizovali sami studenti, odhalilo rostoucí zdravotní gramotnost obyvatel a do určité míry kladnou odezvu na intervenci, byť i krátkou. Výstupem z projektu je vytvoření edukačních karet, které napomáhají komunikaci s klienty.
Nová doba vyžaduje i přeměnu sestry jako osobnosti. Známá psycholožka L. Janáčková z VFN v Praze informovala o tom, že v ČR pracují asi čtyři tisíce chirurgických sester, z nichž, podle dotazování, má asi 3 200 pocit, že nejsou pro svoji profesi dostatečně sebevědomé. Sestra dneška by proto měla v odpovídající míře umět myslet i na sebe.
Chirurgické sestry se zabývají také výzkumnou činností, například sledováním výskytu dekubitů, jak o tom přednášela D. Svobodová z VFN v Praze, nebo problematikou pádů, o čemž informovala P. Brímová z FN Brno. Zajímavé bylo slyšet, jaká opatření byla na základě těchto šetření přijata.
Tématem konference bylo i ošetřování stomií, kde zručnost sester a technologický pokrok nebývale zkvalitňují život pacientů. Na programu byla i témata nových metodik a technologií, které se zabydlují na chirurgických pracovištích; sestry se musejí umět těmto změnám přizpůsobit. Proto už ani neudivuje vysoká odbornost, se kterou přednášející popisovaly například podstatu onkochirurgické metody HIPEC ve VFN v Praze a zvýšené nároky na odbornost v práci sestry. Podobně hovořily sestry o péči o pacienta před operací lymfedému a po ní, před liposukcí a po liposukci, o metodě TAPE při terapii komplikovaných ran, moderní perioperační a preoperační péči při užití metody ERAS a na mnoho dalších témat.
Stranou nezůstala ani sociální péče a představení novinek pro ošetřovatelství na trhu. Mnohé z přednášek doprovázela i řada kazuistik. Toho, kdo vytrval celé dva dny, jistě obohatila nejen témata z jeho specializace, ale i spousta námětů a informací ohledně chirurgie jako celku.
Foto popis| Prof. MUDr. Arnold Jirásek, DrSc. (1887-1960), český lékař, chirurg
Foto autor| fota: autorka, Profimedia
|
| | |
Historie ošetřovatelství v Dánsku | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 16.6.2018 Florence Strana 30 Historie | | Mgr. Pavla Kordulová, Eliška Šubrtová | Keywords: Souhrn:
Cílem sdělení je poskytnout přehled o zásadních událostech, osobnostech a institucích spojených s dánským ošetřovatelstvím od poloviny 19. století do současnosti. Vycházíme ze zdrojů poskytnutých archivem Dánského muzea ošetřovatelství a odborné literatury uvedené na webových stránkách.
Klíčová slova:
Historie - vzdělávání - církevní ošetřovatelské řády.
The history of nursing in Denmark
Summary:
The aim is to provide insight into the major events, individuals and institutions associated with Danish care from the mid-19th century to the present. Based on the sources provided by the archive at the Danish Museum of Nursing and Literature on the web site.
History - education - church nursing orders.
Úvod
Historie ošetřovatelství v Dánsku byla ovlivňována socioekonomickými, politickými, kulturními i náboženskými faktory. Malé země jako Česká republika nebo Dánské království mají mnoho společného.
Historický vývoj do konce 19. století
Vývojová linie ošetřovatelské péče se tradičně dělí na tři základní fáze: laickou, charitativní a profesionální péči. Od středověku až do 19. století bylo ošetřovatelství výhradně laickou záležitostí. O charitativní péči s křesťanskými kořeny se zasloužily zejména církevní řády. Tato péče se zlepšovala, transformovala, až se z ní postupně stal právně regulovaný obor. Do roku 1800 existovalo v celé zemi jen 13 nemocnic s nevzdělaným ošetřovatelským personálem z nižší třídy (Frederiksen, 2008).
Diakonská nadace (Diakonissestiftelsen)
Vznikla v roce 1863 po vzoru německého Düsseldorfu, kde se jeptišky systematicky věnovaly charitativní činnosti (obr. 1). Diakonie v Dánsku zavedla vůbec první studijní program ošetřovatelství, jehož součástí byly i hodiny náboženství. Florence Nightingaleová vedla v nadaci tříměsíční kurz (Ilkjar et al., 2008).
Nadace a škola sv. Lukáše
Další školu otevřela Nadace sv. Lukáše (Sankt Lukas Stiftelsen) v roce 1900. Vzdělávání, zprvu čistě praktické, postupně získávalo pevnější rámec. Diakonské hnutí chtělo původně zavést ošetřovatelské vzdělávání pouze pro členky řádu, bylo ale obtížné získat a udržet dostatek pracovní síly. Od r. 1945 vycházely ze školy sv. Lukáše také sekulární všeobecné sestry, které pomáhaly zvýšit vliv Diakonské nadace a zvyšovat kvalitu vzdělávání v celé zemi (teprve roku 1969 získaly tyto sestry povolení vstoupit do manželství). Škola sv. Lukáše se stala modelem pro mnoho dalších, také díky sestrám Elně Krogh Nielsenové a Benedicte Ramsingové (Bork, 1997).
Počátky moderního ošetřovatelství a vliv církve na rozšíření ošetřovatelské péče
Nemocnice řídili v polovině 19. století obvykle místní zaměstnanci ekonomické správy. V Kodani tehdy byly dvě velké nemocnice s četným ošetřovatelským personálem, laickými pečovatelkami, kterým se říkalo stuekoner (obr. 2). Upřednostňovány byly spíše chudší vdovy, gramotné, počestné a nábožné. Byly ubytovány přímo v nemocnici, za plachtou v rohu pokoje, který obstarávaly. Vykonávaly záslužnou práci, nicméně bylo těžké takové ženy najít. Měly špatné pracovní podmínky, velmi omezené osobní volno, žádný soukromý život a nebyly respektovány ani ze strany lékařů (Petersen, 1988).
Tyto pečovatelky byly postupně nahrazovány sestrami, ale dlouhá léta pracovaly v nemocnicích souběžně a dělaly v podstatě stejnou práci. Silným dojmem zapůsobila také první dobrovolnice z vyšší třídy Ilia Fibingerová. Ničivá epidemie cholery v roce 1853 přiměla tuto dámu, aby se dobrovolně přihlásila jako sestra do Všeobecné nemocnice. Šlo o první zaznamenaný případ ošetřovatelky pocházející z vyšší třídy, později se vyskytla řada dalších (Frederiksen, 2008).
Války, epidemie, postupující industrializace a mnoho dalších faktorů zvyšovalo potřebu zdravotnické pomoci. První veřejné nemocnice se ovšem etablovaly až koncem 19. století, nestačily pro všechny potřebné a tyto mezery pokrývala právě činnost církevních řádů, které uzavíraly dohody s nemocnicemi, nebo zakládaly své vlastní nemocnice, z nichž některé dodnes existují a jsou vyhledávané. Církev měla určující vliv na rozvoj ošetřovatelského vzdělávání (Malchau, 2008).
Význam sester diakonek pro ošetřovatelství v Dánsku
Diakonky a sestry sv. Lukáše měly zcela zásadní vliv v dánském ošetřovatelství.
Koncem 19. století bylo nepřijatelné, aby o protestantské pacienty bylo pečováno v katolické nemocnici, a proto byly sestry diakonky z konkurenčních důvodů vysílány do zařízení v provinciích. Cestování po venkově v rámci komunitní a domácí péče bylo ovšem často technicky obtížně proveditelné a náročné.
Kolem přelomu století začaly sestry diakonky používat jízdní kola, což vyvolalo velký rozruch v nově vzniklé Dánské radě sester a kola byla posléze oficiálně povolena až roku 1905, nejdřív na venkově, pak i ve městě.
V roce 1863 byla zavedena uniforma, pečlivě designovaná tak, aby v souladu s církevním řádem podporovala skromnost. Diakonky nosily dlouhé černé šaty s bílým límcem a čepcem, bez kříže na hrudi. Ty, které pracovaly jako sestry, měly pruhované bavlněné šaty, později nahrazené bílými. Používání jízdních kol si vyžádalo praktickou úpravu oděvu (obr. 3). Sukně byla nerovnoměrně zkrácena: vzadu byla delší, aby se zachovávalo dekorum, a vepředu kratší, kvůli bezpečnosti při jízdě. Během 2. světové války byla podoba uniformy diskutována jako zastaralá. Se vstupem mužských studentů do oboru byla uniforma opět změněna a čepec byl odstraněn (Bork, 1997).
Přínos dánských následovnic Florence Nightingaleové
Florence Nightingaleová položila základy systematického vzdělávání a budoucí organizace sester doma i ve světě. Její strategie vzdělávat sestry a vysílat je dál byla úspěšná i v Dánsku a týká se především dvou zdravotních sester, Tscherningové a Munckové.
Henny Tscherningová (1853-1932) měla rozhodující vliv na dánské ošetřovatelství. V jejím nekrologu dokonce stálo, že její přínos není pro Dánsko o nic menší než přínos Nightingaleové pro Anglii. Jako mladá dívka ošetřovala raněné vojáky a tato zkušenost ji inspirovala k její pozdější kariéře. Do městské nemocnice nastoupila v roce 1878 a brzy se stala vedoucí sestrou.
O několik let později navštívila londýnskou školu u sv. Tomáše, aby získala zkušenosti. Při aplikaci nových poznatků v nemocnici narážela na odpor lékařů, kteří nestáli o systém vedoucí sestry-učitelky.
Posléze se vdala a odešla z nemocnice. Nicméně se dále angažovala v oboru. Po založení Dánské rady sester se stala její první prezidentkou (Wingender, 1999).
Charlotte Muncková (1876-1932) absolvovala tříleté systematické vzdělání v presbyteriánské nemocnici v New Yorku. Když byla založena Bispebjerská nemocnice, Dánská rada sester do ní chtěla poprvé oficiálně zavést moderní systém po vzoru Florence Nightingaleové. Proto byla Muncková jmenována ředitelkou školy (obr. 4) a po Tscherninové se také stala prezidentkou Dánské rady sester. Usilovala zejména o zkrácení pracovní doby, lepší platy sester, důchod pro sestry a také o státní autorizaci sester. To se zdařilo pouhý rok po její smrti (Petersen, 1988).
Dánská rada sester
Dánská rada sester neboli Dansk Sygeplejerad (DSR) byla založena v roce 1899 s cílem rozšířit vzdělávání na tříletý program a docílit státní autorizace profese. Ve stejném roce byla také založena Mezinárodní rada sester (ICN), jejíž členskou organizací se DSR stala o deset let později. DSR také od roku 1901 vydávala časopis Tidsskrift for Sygeplejesker, později přejmenovaný na Sygeplejersken (Sestra), který vychází dodnes. Začátkem 20. století vydala DSR ve spolupráci s Červeným křížem (Rade Kors) návrh na standardizaci vzdělávání v podobě třídílného programu: půl roku obecné přípravky (včetně výuky náboženství), jeden a půl roku ošetřovatelství (teorie + praxe) a jeden rok specializace. Muncková se také stala první prezidentkou Severské federace sester (Sygeplejerskernes Samarbejde i Norden), sdružující od roku 1920 sestry z Dánska, Norska, Švédska, Finska a Islandu (Malchau, 2008).
Reforma vzdělávání v Dánsku
První právní regulace ve sjednoceném vzdělávání sester se datuje do roku 1934. Sjednocení bylo nutné. Pojem „sestra“ byl totiž na přelomu století dosti široký, zahrnoval nekvalifikované pečovatelky, dobrovolnice z Červeného kříže,
3 Stuekoner i školené zdravotnice.
Studium bylo stanoveno na tři roky, ve výuce se střídali lékaři a sestry.
Obsahovalo např. úvod do anatomie, fyziologie, chemie a fyziky, bakteriologie a hygieny, ošetřovatelských postupů, historie a etiky, případně i matematiku, dánštinu a psaní (obr. 5). Závěrečné zkoušky pak kombinovaly teorii a praxi (Petersen, 1940).
Benedicte Ramsingová a škola sv. Josefa
V roce 1936 byla při nemocnici sv. Josefa v Kodani založena škola pro sestry, kde vyučovala sestra Benedicte Ramsingová. Zpočátku neměla pedagogické kompetence, ale rychle systematizovala místní vzdělávání. Inspirovala se při návštěvě školy v USA ve 40. letech 20. století tamním vzdělávacím modelem kombinujícím teorii a praxi. Dánská rada sester si jejích zkušeností cenila. Ramsingová postupně zasedala v odborných komisích zabývajících se vzděláváním sester a účastnila se také vzdělávací reformy v roce 1957 (Malchau, 2008).
Muži v ošetřovatelství
Za velkého zájmu veřejnosti bylo do vzdělávání zařazeno také sedm mužů (obr. 6). Stalo se tak v Královské nemocnici v Kodani v letech 1951-1954. Jednalo se o experiment reverenda Jensena. Reverend musel řešit otázky typu, jaké mají mít uniformy, zda je přípustné vyučovat ve smíšené třídě nebo kde budou bydlet. Tito muži se učili kromě základů ošetřovatelství také vaření, úklidu apod. Po ukončení studia museli déle čekat na státní oprávnění k výkonu povolání, ale nakonec jim bylo uděleno. V této době už byli muži-sestry také v Anglii, USA, Norsku (Jensen, 2001).
Reforma ve vzdělávání od roku 1957 do současnosti
DSR se stále snažila o zlepšování podmínek pro sestry včetně srovnání podmínek v zemi. Ty byly stále nerovnoměrné, množství teorie a praxe se lišilo a vyřešila je až reforma v roce 1957, která poskytla jasný rámec vzdělávání pro celé Dánsko: sestry musely dovršit 18 let a mít ukončené vzdělání srovnatelné přibližně s dnešním základním. Dále musely absolvovat tři roky výuky a složit závěrečnou zkoušku na akreditované škole. DSR během 2. poloviny 20. století usilovala o další profesionalizaci oboru směrem k univerzitnímu studiu, nikoliv pouze k zdravotnickým „hřjskole“.
V 70. letech probíhaly demonstrace za lepší vzdělávání sester, které bylo posléze prodlouženo o půl roku na celkových tři a půl roku. Změnil se poměr praxe a teorie a v důsledku směrnic EU bylo vzdělávání třeba harmonizovat se zbytkem zemí EU. Po založení Ústavu ošetřovatelství na univerzitě v Aarhusu roku 2001 byl otevřen bakalářský studijní program a o několik let později i magisterský. Studentky už tedy nemusejí odjíždět za vysokoškolským studiem ošetřovatelství do ciziny (Glasdam, 2008).
Závěr
Klíčovou roli v začátcích dánského ošetřovatelství sehrála zejména církev. Dánské království se inspirovalo Florence Nightingaleovou, jejíž studentky zavedly vzory vzdělávání v domácích nemocnicích. Dánská rada sester se stala členkou mezinárodního sdružení ICN. Díky státní autorizaci v roce 1933 a reformě v roce 1957 bylo vzdělávání zákonně ustanoveno, a péče v celé zemi se tak sjednotila. Dnes si zdravotní sestry v Dánsku otevírají další možnosti růstu profese díky univerzitnímu studiu.
Od středověku až do 19. století bylo ošetřovatelství výhradně laickou záležitostí. O charitativní péči s křesťanskými kořeny se zasloužily zejména církevní řády. Literatura: 1. Bork D. Diakonisser i dansk sygepleje. Křbenhavn: Dansk Sygeplejerad, 1997 2. Frederiksen K. Om hvordan fattige syge blev hospitalspatienter, og stuekoner blev sygeplejersker. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid - historiske indblik. Křbenhavn: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008 3. Glasdam S. Uddannelse af sygeplejersker - belyst fra et fagpolitisk perspektiv. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid - historiske indblik. Křbenhavn: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008 4. Ilkjľr I, Kolsum A. Diakonissernes betydning for sygeplejen i Danmark. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid - historiske indblik. Křbenhavn: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008 5. Jensen AC . Vi var pionerer. Sygeplejersken. 2001;101(9) 6. Malchau S. Katolske sygeplejeordners grundlľggelse og virke. In Glasdam S, Bydam J. Sygepleje i fortid og nutid -historiske indblik. Křbenhavn: Nyt Nordisk Forlag Arnold Busck, 2008 7. Petersen E. Elevuddannelsen af i dag. Tidsskrift for Sygeplejesker. 1940;40(47) 8. Petersen E. Fra opvarter til sygeplejerske - trľk af danske sygeplejerskers historie frem til ar 1900. Křbenhavn: Dansk Sygeplejerad, 1988 9. Petersen E. Sygeplejens pioner. Henny Tscherning, 1853-1932. Křbenhavn: Dansk Sygeplejerad, 1998 10. De fřrste hospitaler. Dansk Sygeplejehistorisk Museum. (online]. (cit. 201701-18]. Dostupné z: https://dsr.dk/ dshm/sygeplejens-historie/sygeplejenshistorie-i-danmark/de-foerste-hospitaler-i-danmark-og-deres 11. Malchau S. Benedicte Ramsing (1912-1988). Dansk Kvindebiografisk Leksikon. (online]. (cit. 2017-01-18]. Dostupné z: http://www.kvinfo.dk/ side/597/bio/1590/origin/170/ 12. Malchau, S. The history of nursing in Denmark - Timeline. Dansk Sygeplejehistorisk Museum. (online]. (cit. 2017-01-18]. Dostupné z: https://dsr. dk/sites/default/files/473/a5_timeline_uk_tryk.pdf Recenzovaly: Mgr. Ilona Juklíčková Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Mgr. Helena Michálková, Ph. D. Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Foto popis| Obr. 1 Sestry z Diakonské nadace
Foto popis| Obr. 2 Pečovatelka (stuekone) z roku 1907
Foto autor| fota: Dansk Sygeplejehistorisk Museum
Foto popis| Obr. 3 Zkrácená uniforma pro jízdu na kole Obr. 4 Charlotte Muncková
Foto popis| Obr. 5 Praktická výuka ošetřovatelství Obr. 6 Muži v ošetřovatelství
Foto autor| fota: Dansk Sygeplejehistorisk Museum, autorka
O autorovi| Mgr. Pavla Kordulová, Eliška Šubrtová, Ústav teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK
|
| | |
Imunoterapie zlepšila přežití i u obtížně léčitelných malignit | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 2.7.2018 Terapie Strana 6 6 Terapie 08/2018 42. brněnské onkologické dny | | Eva Srbová | Je nadějí při uroteliálním karcinomu, mění paradigma léčby NSCLC a dalších diagnóz – ale pozor na pseudoprogresi
6 Terapie 08/2018 42. brněnské onkologické dny
Imunoterapie se již etablovala jako základní modalita systémové léčby u řady malignit. Naději přinesla i u dosud obtížně léčitelných nádorových onemocnění, jako jsou maligní melanom nebo karcinom plic či nádory urogenitálního traktu. Přínos imunoterapie je pro léčbu onkologických onemocnění jednoznačný a vývoj nasvědčuje, že u některých generalizovaných solidních nádorů může představovat potenciálně kurativní metodu.
Prof. MUDr. Jindřich Fínek, CSc., přednosta Onkologické a radioterapeutické kliniky LF UK a FN Plzeň a děkan LF UK v Plzni, připomněl, že imunoterapie je v rámci klinických studií hodnocena napříč onkologickými diagnózami nezávisle na pokročilosti onemocnění. Používají se stále více především protilátky antiPD-1 a antiPD-L1, naproti tomu protilátky antiCTLA-4 podle prof. Fínka už budou mít své místo zřejmě pouze v kombinované léčbě. „Důležité je, že antiPD-1 blokáda nenutí imunitní systém, aby začal fungovat rychleji, ale přináší dlouhodobou, často až celoživotní – nechci říci odpověď, ale paměť organismu, která je schopna nemocné vyléčit,“ prohlásil prof. Fínek. Žádná léčba však samozřejmě není vhodná úplně pro každého, pro imunoterapii jsou podle prof. Fínka nevhodní pacienti s autoimunitními nemocemi. Konstatoval, že u pokročilého nádorového onemocnění by imunoterapie měla být coby nejúčinnější terapeutická možnost řazena do časných linií léčby, potažmo do linie první.
Uroteliální karcinom: naděje při nevhodnosti chemoterapie
Standardní léčbou u metastazujícího uroteliálního karcinomu (mUC) je dosud chemoterapie (CHT) na bázi cisplatiny. „Uroteliální karcinom patří mezi nádory, které na chemoterapii reagují. A pokud uděláme dostatečně brzy CT vyšetření, dočkáme se odpovědi,“ vysvětlil prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph. D., přednosta Onkologické kliniky LF UP a FN Olomouc. „Tato odpověď však bývá většinou efemérní. Pokrok u této diagnózy přišel až s imunoterapií antiPD-L1 či antiPD-1,“ dodal. Celkem je v indikaci mUC registrováno již pět léků – nivolumab, pembrolizumab, atezolizumab, avelumab a durvalumab –, z nich v EU první tři (v Severní Americe všech pět). „Indikace jednotlivých léčiv se poněkud liší, nicméně aktivita se zdá být srovnatelná,“ poznamenal prof. Melichar.
Pro použití v 2. linii, tj. po selhání cisplatiny, jsou k dispozici atezolizumab (studie IMvigor 211), nivolumab (CheckMate 275) a pembrolizumab (KEYNOTE045). Podrobněji prof. Melichar pohovořil o pembrolizumabu a jeho přesvědčivě lepších výsledcích oproti CHT v ukazatelích objektivní léčebné odpovědi, trvání léčebné odpovědi a celkového přežívání podle dat ze studie KEYNOTE-045. Zajímavé podle prof. Melichara je, že ačkoli efekt pembrolizumabu byl vyšší u nemocných s vyšší expresí PD-L1 (zejména stran objektivní odpovědi), profitovala z něj i řada nemocných, u nichž byla exprese PD-L1 nízká. Výskyt většiny nežádoucích účinků, jako například hematologické toxicity, byl typicky významně nižší při podávání imunoterapie.
Jako léčba 1. linie je imunoterapie zatím indikována u těch nemocných s mUC, jež jsou nevhodní pro léčbu založenou na cisplatině. Podle prof. Melichara se jedná o 30–50 %, v klinické praxi ještě i více pacientů s touto diagnózou. „Často mají jen jednu ledvinu nebo poruchu renální funkce, běžně mívají nízkou clearance kreatininu, mohou mít neuropatie včetně diabetické, řada z nich má projevy kardiálního selhávání,“ doplnil prof. Melichar. Příznivá data v této indikaci mají pembrolizumab a atezolizumab, jak plyne z jednoramenných studií fáze II KEYNOTE-052 a IMvigor210. Pembrolizumab ve studii KEYNOTE-052 i v tomto případě, tak jako při hodnocení v 2. linii léčby mUC, demonstroval přesvědčivou objektivní odpověď (více než 20 %), a to prakticky nezávislou na PS. Dominantnější se jeví u těch nemocných, kteří mají onemocnění omezené na lymfatické uzliny, což může pomoci při selekci pacientů pro tuto léčbu.
Příznivá data se promítla i do doporučených postupů. Guidelines EAU 2018 doporučují pembrolizumab i atezolizumab u pacientů, kteří jsou nevhodní pro léčbu založenou na cisplatině, u nemocných po selhání cisplatiny pembrolizumab, atezolizumab a nivolumab. Guidelines NCCN uvádějí jako preferovaný pembrolizumab a jako alternativy atezolizumab a nivolumab. Nové paradigma léčby pokročilého NSCLC – imunoterapie v 1. linii
Mezi diagnózy, kde imunoterapie již hraje významnou roli, patří lokálně pokročilý a metastazující nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC). Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, ÚVN-VFN Praha a VFN v Praze, připomněl, že v minulosti se metastazující plicní karcinom léčil ryze paliativně a pojila se s ním krátká doba přežití. Vývoj nových léků až k inhibitorům antiPD-1 a antiPD-L1 vede k prodloužení doby přežití u stále většího počtu pacientů a zvyšuje naději na vyléčení i u pacientů s metastazujícím onemocněním.
Právě karcinom plic se přitom zdál pro imunoterapii nevhodný – jak upozornil prof. Petruželka, předpokládalo se, že je neimunogenním onemocněním, u kterého nelze vyvolat hlubokou imunitní odpověď. Tento mýtus vyvrátily inhibitory kontrolních bodů imunitního systému cílící na PD-1 a PD-L1, tedy protilátky antiPD-1 (nivolumab, pembrolizumab) a antiPD-L1 (atezolizumab), neboť mají prokazatelný efekt i u pokročilého NSCLC. Na otázku, zda je u NSCLC lepší léčba antiPD-1, která inhibuje receptor PD-1 na T a B buňkách, monocytech, dendritických nebo NK buňkách, nebo antiPD-L1, která inhibuje PD-L1 na nádorových buňkách, podle slov prof. Petruželky zatím není jednoznačná odpověď. Své místo v léčbě NSCLC mají i protilátky antiCTLA-4, byť hlavně jako partneři do kombinace s antiPD-1 či antiPD-L1.
Imunoterapie má oproti CHT a cílené léčbě řadu předností, které prof. Petruželka shrnul: u NSCLC prokazatelně účinkuje jak u silně předléčených osob, tak v 1. linii léčby, a to u neskvamózních, ale i skvamózních (!) nádorů, léčebná odpověď trvá v čase a přetrvává po ukončení léčby, navíc je často dlouhodobá, a k tomu má lepší profil toxicity než CHT.
Za průlomová data imunoterapie u NSCLC lze považovat údaje ze studie KEYNOTE-024. V ní byla při podávání pembrolizumabu v monoterapii prokázána vyšší účinnost imunoterapie oproti CHT založené na platině v 1. linii léčby NSCLC. Jak vyzdvihl prof. Petruželka, zvláště významné je toto zjištění u skvamózního karcinomu, kde CHT založená na platině tvoří základ léčby již 30 let a nedošlo zde k žádnému vývoji léčebných možností.
Při výběru pacientů s NSCLC pro jednotlivé modality lečby je podle sdělení prof. Petruželky podstatným hlediskem exprese PD-L1. U pokročilého NSCLC s expresí PD-L1 nabízí imunoterapie oproti CHT nejen prodloužení celkového přežití (OS), ale i lepší profil toxicity, což u těchto pacientů jednoznačně podporuje zařazení imunoterapie do 1. linie léčby. Při expresi PD-L1 50 % a více je imunoterapie pembrolizumabem u pacientů s pokročilým nebo metastazujícím NSCLC spojena se signifikantně lepším ORR či přežitím bez progrese (PFS) v porovnání s CHT založenou na platině, jak doložila studie KEYNOTE-024. U pacientů s NSCLC a expresí PD-L1 50 % a více, kteří nemají mutaci EGFR nebo ALK, by pembrolizumab měl být novým standardem léčby 1. linie.
Výsledky studie KEYNOTE-024 dokládající účinnost pembrolizumabu tak podporují velmi brzké zařazení imunohistochemického testování PD-L1 – prof. Petruželka uvedl, že by mělo být prováděno již v době diagnózy pokročilého NSCLC, a to z důvodu správné selekce pacientů pro iniciální léčbu, včetně léčby pembrolizumabem v 1. linii.
Kromě monoterapie lze imunoterapii podávat i v kombinaci s CHT, jak prokázaly další klinické studie, monoterapie si ale ponechává výhodu v příznivějším profilu toxicity. Prof. Petruželka poznamenal, že imunoterapie v kombinaci je rovněž budoucností léčby NSCLC.
Výše uvedené poznatky dnes již zohledňuje řada léčebných algoritmů, volba onkologické léčby má ale podle prof. Petruželky i další aspekt: důležité je fungování multidisciplinárních týmů, které jednotlivé onkologicky nemocné posoudí a stanoví další léčebný postup. „To bude v blízké budoucnosti i podmínkou pro úhradu onkologické léčby,“ upozornil prof. Petruželka.
Zkušenosti z imunoterapie melanomu: pozor na pseudoprogresi
Největší a nejdelší zkušenosti s imunoterapií jsou spojeny s léčbou metastazujícího melanomu, kde tato modalita zcela změnila vyhlídky pacientů. Aktivní imunoonkoterapie je nejen specifičtější, ale i dlouhodobější. V optimálním případě by měla chránit pacienta před event. pozdějším relapsem doživotně.
Při léčbě jak antiCTLA-4 (ipilimumab), tak antiPD-1 (nivolumab, pembrolizumab) protilátkami je třeba vzít v úvahu možnost atypických léčebných odpovědí. Nejčastější z nich představuje pseudoprogrese onemocnění, tedy přechodné zvětšení nádoru nebo částečná remise při současném vzniku nových ložisek. Tomuto tématu věnovala svůj příspěvek zahrnující dvě kazuistiky MUDr. Ivana Krajsová, MBA, primářka Kožní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Jak upřesnila, atypické léčebné odpovědi u imunoterapie se podle literatury týkají zhruba 10 % případů léčby ipilimumabem a cca 4–15 % případů léčby antiPD-1. Kazuistické případy s pseudoprogresí popisují zvětšení nádorové masy až o 163 %.
Pseudoprogrese je definována jako odpověď až po přechodném zvětšení celkové masy nádoru – zvětšení metastáz o ? 25 % nebo vzniku nových ložisek bez potvrzení následným radiologickým vyšetřením. Rozlišuje se pseudoprogrese časná, která vzniká do 12. týdne léčby, a pozdní, k níž dochází kdykoli po 12. týdnu léčby. Objevují se i kazuistiky pacientů s opakovanou pseudoprogresí (jak časnou, tak pozdní). Jak uvedla MUDr. Krajsová, mechanismus pseudoprogrese není dosud jednoznačně objasněn. Zvětšení původních ložisek může být způsobeno infiltrací T-lymfocyty aktivovanými imunoterapií, nekrózou metastáz i rychle rostoucím nádorem v době mezi zahájením léčby a nástupem účinku imunoterapie.
Atypické léčebné odpovědi u imunoterapie ztěžují objektivní hodnocení účinnosti léčby. Podle standardních evaluačních kritérií (WHO nebo RECIST) by taková odpověď byla hodnocena jako progrese onemocnění, proto byla navržena nová pravidla pro hodnocení účinku imunoterapie (immune-related response criteria, irRC). Podle slov MUDr. Krajsové např. z pacientů, kteří měli progresi jak podle RECIST 1.1, tak podle immune response kritérií, přežívá dva roky téměř 18 %.
Pro odlišení pseudoprogrese od progrese je nezbytné pravidelné kontrolní vyšetření, podle MUDr. Krajsové v odstupu minimálně 6–8 týdnů. K ověření, zda se jedná o pseudoprogresi, lze využít radiologickou kontrolu, histologické vyšetření i sledování biomarkerů léčebné odpovědi (LD, CRP, S100 protein…)
Přístup lékaře k možné pseudoprogresi by měl být ovlivněn celkovým stavem pacienta i laboratorními hodnotami. Podle nedávno publikované práce (Lee et al., JAMA Oncol 2018) se osvědčilo hodnocení cirkulující nádorové DNA (ctDNA) na začátku léčby a po 12 týdnech. Na základě jejích výsledků se zdá, že „hodnocení ctDNA v průběhu léčby by mohlo být využito jako prediktivní biomarker nejen příznivé léčebné odpovědi, ale i jako pomocný ukazatel k odlišení progrese od pseudoprogrese“, jak konstatovala MUDr. Krajsová. Závěrem prohlásila, že „znalost problematiky atypických léčebných odpovědí u imunoterapie je pro klinickou praxi nezbytná, protože jedině tak dokážeme zabránit zbytečnému předčasnému ukončení imunoterapie“. To je podle názoru MUDr. Krajsové velmi důležité i s ohledem na úhradu, neboť ta je v ČR vázána pouze na 1. linii léčby.
Kazuistika 1
>>Žena, nar. 1979, metastazující melanom >>12/2010 operace melanomu na zádech (Breslow 2,2 s ulcerací, pozitivní SLN) >>1/2011–1/2012 adjuvantní imunoterapie IFN alfa >>2014 opakované neurochirurgické operace pro metastázy v oblasti L1–L4
>>1/2015 chemoterapie DTIC, celkem 4 cykly, bez výraznějšího efektu >>5–7/2015 ipilimumab >>7/2015 progrese intradurálních metastáz, vznik metastáz v plicích a pravé ledvině
>>8/2015 zahájena terapie pembrolizumabem (pacientka měla jednu z posledních možností zařazení do studie, proto se nečekalo, zda metastázy nejsou pseudoprogrese)
>>při prvním hodnocení léčby pembrolizumabem zjištěno významné zvětšení ložiska v pravé ledvině, pacientka měla vyčerpány všechny léčebné možnosti, proto se pokračovalo ve sledování pacientky
>>další přešetření cca za 4 měsíce – ložisko v ledvině prakticky zmizelo, šlo tedy o pseudoprogresi >>od 8/2016 kompletní regrese metastáz v plicích, intradurálně i v ledvině >> kompletní remise přetrvává dosud, přitom od prosince již pacientka pembrolizumab neužívá
Kazuistika 2
>>Žena, nar. 1962 >>3/2006 operace melanomu levého předloktí (Breslow 0,95) >>8/2011 generalizace do uzlin, plic, kostí, sleziny
>>9–10/2011 chemoterapie DTIC, bez efektu >>10–12/2011 ipilimumab, 4 dávky >> vyšetření po 4 týdnech – některá ložiska zmizela, objevila se ale řada nových
>> v průběhu r. 2012 třikrát PET/CT – přibývala další ložiska, významně se zvětšily uzliny – úvaha i o lymfomu, pacientka žádnou další léčbu nechtěla >>pokračování sledování, pacientka v celkově dobrém klinickém stavu, LD, CRP i S100 protein z původně vysokých hodnot klesly k normě >>2015 poprvé na PET/CT kompletní remise Ze 42. brněnských onkologických dní: Role imunoterapie u obtížně léčitelných nádorů
Během květnového kongresu onkologů jsme předním českým odborníkům, kteří vystoupili se svými příspěvky v rámci sympozia věnovaného imunoterapii, položili několik otázek. Dotazy pro prof. Jindřicha Fínka jsme zaměřili obecněji na význam imunoterapie v onkologii, prof. Bohuslav Melichar s námi hovořil o roli imunoterapie v léčbě metastazujícího uroteliálního karcinomu, prof. Luboše Petruželky jsme se mimo jiné ptali, jak se díky imunoterapii mění paradigma léčby nemalobuněčného karcinomu plic, a MUDr. Ivana Krajsová nám v rozhovoru shrnula úlohu imunoterapie v léčbě maligního melanomu.
Všechny videorozhovory ze 42. brněnských onkologických dní i z dalších kongresů můžete zhlédnout na webu www.congress-live.eu.
Foto popis| Maligní melanom
Foto popis| prof. Jindřich Fínek
Foto popis| prof. Bohuslav Melichar
Foto popis| prof. Luboš Petruželka
Foto popis| MUDr. Ivana Krajsová
Foto autor| Foto: Profimedia
O autorovi| Eva Srbová, eva.srbova@ambitmedia.cz
|
| | |
Když srdce selhává… | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 2.7.2018 Terapie Strana 12 Aktuality | | Kristýna Čillíková | Mezi nejčastější příčiny vzniku chronického srdečního selhání patří infarkt myokardu, zánět srdečního svalu, dlouhodobá hypertenze nebo ischemická choroba srdeční
Lidské srdce vykoná téměř tři miliardy úderů za život a přepumpuje asi 8000 litrů krve za den, čímž zajistí dostatek kyslíku pro 75 bilionů buněk v organismu. I této zdánlivě neúnavné pumpě života však mohou dojít síly. Zcela náhle nebo postupně – tehdy mluvíme o chronickém srdečním selhání. Jedná se o velmi závažný, nepříjemný stav, který je spojený s vysokou úmrtností. Léčba zmírňuje příznaky i prodlužuje život pacienta, zásadní je však prevence a včasná diagnóza.
Až pětina starších 70 let onemocní
Srdeční selhání má v České republice prevalenci 1,3 % a zvyšuje se s věkem: u osob ve věku do 50 let činí 0,2 %, v populaci mezi 50–70 lety je to 2–5 %, zatímco v populaci starší 70 let už 10–20 %. Incidence srdečního selhání se odhaduje na 0,4 % za rok. V České republice tak tímto onemocněním trpí více než 200 tisíc osob (v celé Evropě je to asi 15 milionů) a každý pátý postižený je starší 40 let.
Srdeční selhání není ovšem jen problém týkající se individuálního zdraví, významně zatěžuje také zdravotní systém: roční léčba chronického srdečního selhání si ukousne jedno až tři procenta z celkových nákladů na zdravotnictví. Léčbu prodražují především opakované hospitalizace, které jsou u pacientů se srdečním selháním bohužel časté.
Americká data ukazují, že do nemocnice musí být v důsledku zhoršení stavu přijat opakovaně prakticky každý nemocný se srdečním selháním a v nemocnici stráví průměrně 5–10 dnů (Butler J. et al., JAMA 2014). Každý čtvrtý pacient musí být znovu hospitalizován do 30 dnů od propuštění a každý druhý do 60 dnů od propuštění. Srdeční selhání je nejčastější příčinou hospitalizace u osob starších 65 let. A bohužel platí smutná statistika, že více než 60 % pacientů zemře do pěti let od prvního přijetí do nemocnice. Počet nově diagnostikovaných případů srdečního selhání průběžně roste, každoročně přibude 40 tisíc nových pacientů, což je podle prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze, dáno především úspěšnou léčbou infarktů myokardu, ale významně se uplatňuje i životní styl a stárnutí populace.
Mezi nejčastější příčiny vzniku chronického srdečního selhání patří infarkt myokardu, zánět srdečního svalu, dlouhodobá hypertenze nebo ischemická choroba srdeční vzniklá na podkladě aterosklerózy. „V léčbě akutního infarktu myokardu je Česko světová špička. Pacienti proto dnes srdeční příhodu přežívají. Pokud však pacient nepřijde včas, ischemie myokardu může být natolik pokročilá, že vede k funkčnímu poškození srdce,“ vysvětluje prof. Češka. Protože chronicky selhávající srdce nedokáže vypumpovat dostatečné množství krve do oběhu, dochází k městnání tekutin v těle. Důsledkem jsou otoky končetin, dušnost, zhoršené trávení, nechutenství a plynatost, častější nucení na močení, zvyšování tělesné hmotnosti kvůli hromadění tekutin v břišní dutině a zrychlená srdeční činnost, kterou se srdce snaží kompenzovat svůj handicap.
Transplantaci podstoupí jen sto lidí
Zlatým standardem v diagnostice srdečního selhání je echokardiografie, ale uplatňují se i další neinvazivní zobrazovací metody. Z laboratorních metod lze použít stanovení natriuretických peptidů v krvi (BNP). Tyto peptidy jsou produkovány myokardem v odpověď na tlakové a objemové přetížení srdce. Měření BNP je užitečné jak pro diagnostiku srdečního selhání, tak pro řízení jeho léčby. „Léčebné možnosti jsou dnes již velmi široké. Od režimových opatření přes farmakoterapii až po přístrojovou léčbu nebo transplantaci srdce. K transplantaci je však v Česku indikováno okolo sta nemocných za rok a další metody se uplatní jen v jednotlivých případech. Statisíce nemocných se srdečním selháním je tedy nutné léčit především farmakologicky,“ konstatuje prof. MUDr. Jan Malík, CSc., III. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze. Dodává, že kvalitní léky na srdeční selhání jsou dostupné za velmi přijatelné ceny a současně přicházejí na trh léky nové, účinnější, které díky ovlivnění hormonálního systému dokážou významně zlepšit prognózu a kvalitu života pacientů (průlom znamená např. kombinace valsartanu se sakubitrilem, registrovaná v EU v roce 2015).
Protože jednou z nejčastějších příčin rozvoje srdečního selhání je ICHS, pacienti musejí velmi často v rámci léčby podstoupit také výkony obnovující proudění krve v myokardu, tedy perkutánní koronární intervenci (stent) nebo aortokoronární bypass. Při poruchách synchronizace stahů levé komory srdeční lze v jednotlivých případech využít resynchronizační terapii pomocí elektrod, u pacientů s vysokým rizikem náhlého srdečního selhání lze zase implantovat vnitřní defibrilátor, který dokáže samostatně zasáhnout při srdeční zástavě. U závažnějších stavů je možné zavést LVAD, tedy levostrannou srdeční podporu. Při této léčbě je krev pumpou odčerpávána z levé síně, resp. komory a čerpadlem je vháněna do aorty. LVAD může být dočasná, ale i i dlouhodobá, například do doby, než bude možné provést transplantaci srdce. Při velmi těžkých akutních stavech je k dispozici extrakorporální membránová oxygenace (ECMO), metoda zajišťující výměnu dýchacích plynů přístrojovým vybavením mimo tělo pacienta.
Foto popis| Jste unavení a zadýcháváte se? Také máte tak oteklé kotníky? Mohou to být příznaky chronického srdečního selhání.
Foto popis| Edukační oranžové židle v rámci kampaně Ruku na srdce upozorňují na závažné onemocnění srdce a seznamují veřejnost s chronickým srdečním selháním. Více na www.rukunasrdce.cz.
O autorovi| Kristýna Čillíková, kristyna.cillikova@ambitmedia.cz
|
| | |
Výzkum krevní plazmy pro časnější záchyt Ca pankreatu | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 2.7.2018 Terapie Strana 14 Aktuality | | Nový biomarker by mohl leccos napovědět i o patogenezi
Uspíšit odhalení nádorového
bujení v oblasti slinivky, a tím i nasazení účinné léčby – to je cíl odborníků z Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha pod vedením prof. MUDr. Miroslava Zavorala, Ph. D., kteří hledají a testují nové biomarkery karcinomu pankreatu pomocí spektroskopických metod a analýzou plazmy pacientů. Výsledky, k nimž dosud dospěli, v květnu publikoval odborný časopis Chirality.
Stále bohužel platí, že karcinom pankreatu se řadí mezi nádory s nejhorší prognózou – pouze 8 % pacientů přežívá pět let. Významným důvodem je bezpochyby fakt, že v 60–70 % případů je zachycen až v pokročilém stadiu. Jedná se totiž o onemocnění, které je dlouho bezpříznakové a teprve v pozdějších stadiích se projevuje hubnutím bez příčin, bolestmi v krajině břišní a zvracením. Zvýšená pozornost se věnuje rizikovým skupinám osob (starším 65 let, kterým se vrací zánět slinivky, kuřákům a obézním jedincům).
Objev spolehlivého biomarkeru by situaci výrazně usnadnil. Tým prof. Zavorala provádí výzkum na separované plazmě získané z běžného odběru krve od pacientů, kdy se snaží o detekci nepatrných změn struktury všech molekul krevní plazmy. „Hledáme biomolekuly, které mají odlišnou strukturu u nádoru pankreatu, zdravých pacientů, diabetiků a u prekurzorů karcinomu pankreatu,“ objasnil prof. Zavoral.
Biomarkery by rovněž mohly dát odpověď i na otázky spojené s patogenezí Ca slinivky. Jak prof. Zavoral dodal, příč inou jeho vzniku je genetická mutace onkogenů. To, zda objev nového diagnostického panelu biomarkerů pomůže odhalit i bližší příčinu vzniku karcinomu, je sice zatím nejisté, ale nelze to vyloučit. „Kupříkladu jedny z nadějných biomolekul, u kterých je koncentrace v plazmě výrazně vyšší u zdravé populace než u pacientů s karcinomem, představují karotenoidy. Tyto molekuly se účastní regulace přeměny některých buněk pankreatu – stellate cells – na fibroblasty. Potvrzení souvislosti mezi nalezenými biomolekulami a příčinami vzniku karcinomu by vyžadovalo další, poměrně rozsáhlý výzkum v experimentální rovině,“ vysvětlil prof. Zavoral.
Větší potenciál biomarkerů ale vědci vidí v rychlé detekci a časnější – a tím i efektivnější – léčbě. „Právě v případě časné detekce je také chirurgická léčba mnohem úspěšnější,“ uzavřel prof. Zavoral. red
Podrobněji se o výzkumu dočtete na webových stránkách https://onlinelibrary. wiley.com/doi/ abs/10.1002/ chir.22834
Foto popis|
|
| | |
Pavel Houser Internet Info, s.r.o. | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 10.7.2018 vitalia.cz Strana 0 | |
Přinášíme pravidelný přehled novinek akademických institucí, které se vztahují ke zdravotnictví, výživě a souvisejícím tématům.Chvála smartphonů
Konzumace marihuany v číslech: V roce 2015 byl proveden průzkum, který řadí Česko na třetí pozici v užívání marihuany mezi ostatními státy Evropy. Mezi mladými dospělými (15–34 let) užilo podle tohoto výzkumu marihuanu v období posledních 12 měsíců skoro 19 % respondentů. V roce 2002 individuální zkušenost s užitím marihuany potvrdilo 30,5 % patnáctiletých, v roce 2014 jich bylo 23,1 %.
Oproti Evropě se v ČR marihuana užívá nadprůměrně, po celé Evropě nicméně užívání mezi mládeží klesá. Trend se spojuje s tím, že mladí lidé tráví více času sami s mobilem, užívání marihuany nebo alkoholu se ovšem děje především ve skupině.
Přírodovědecká fakulta UK: Pořád holdujeme marihuaně?
Poznámka autora: Když se kriticky uvádí, jak technologie lidi „odcizují“, stojí za to připomenout např. i tuto druhou stránku věci. Pokles kriminality ve 2. polovině 20. století byl do značné míry spjat s tím, jak lidé stále více vysedávali u televize namísto „společných aktivit“. Další krok v tomto trendu představují právě počítače, počítačové hry, internet a smartphony. Bez ohledu na to, zda považujeme (jako autoři výše uvedeného článku) rekreační užívání marihuany či alkoholu za něco škodlivého, to, že lidé tráví více času sami, snižuje také násilnou kriminalitu, minimálně u mladší věkové kategorie.
Výzkum rakoviny: rychlá cesta nadějného lékuV Biotechnologickém ústavu AV ČR byla objevena nová protirakovinná látka, MitoTam, která cílí na mitochondrie nádorových buněk (především u rakoviny prsu ). Objev oslovil českého investora, firmu Smart Brain, což urychlilo průběh laboratorních a preklinických testů vedoucích ke klinickému hodnocení fáze 1. Klinická studie získala povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv a klinické testy probíhají ve Všeobecné fakultní nemocnici Praha. Má jít o výjimečný případ rychlosti, s níž se nově vyvinuté léčivo může dostat do praxe.
Centrum Biocev: Mimořádně rychlá cesta protirakovinné látky z laboratoře ke klinickým testům
CEITEC Masarykova univerzita a německá firma DyNAbind budou spolupracovat na výzkumu a vývoji potenciálních léků zaměřených na lidské 14–3–3 bílkovinné komplexy, které hrají významnou roli v nádorových a neurodegenerativních onemocněních.
Středoevropský technologický institut CEITEC: CEITEC a firma DyNAbind budou hledat látky pro léčbu rakoviny
Poznámka autora: Z tiskové zprávy se zdá být zajímavé, že hlavní částí projektu je už hledání v databázích (knihovnách) DNA.
Sotio (biotechnologická společnost vlastněná skupinou PPF Group) oznámila zařazení prvního pacienta do klinické studie SP015, kombinující DCVAC, aktivní buněčnou imunoterapii, a onkolytický virus ONCOS-102, pro pacienty s karcinomem prostaty. Pacienti budou do studie zařazováni v ČR a ve Velké Británii. Sotio spolupracuje s norskou společností Targovax, která přípravek ONCOS-102 vyvinula.
Sotio: SOTIO zahajuje unikátní studii fáze I/II kombinující DCVAC a onkolytický virus ONCOS-102 firmy Targovax pro pacienty s nádorovým onemocněním prostaty
U pacientek s nádorovým onemocněním vaječníků snížilo podávání přípravku DCVAC/OvCa v klinické studii SOV01 riziko zhoršení nemoci či smrti o téměř 60 %. DCVAC se aplikoval po prvotním chirurgickém zákroku a ukončení chemoterapie.
Sotio: Průběžné výsledky klinických studií SOTIO ukazují pozitivní přínos pro pacienty s nádorovým onemocněním vaječníků a plic
Jaké genotypy papilomavirů jsou nejnebezpečnějšíPrakticky všechny nádory děložního čípku jsou způsobeny přetrvávající infekcí lidským papilomavirem (HPV). Až 80 % žen se během svého života s touto infekcí setká, ale většinu infekcí eliminuje jejich imunitní systém. Cytologické vyšetření prováděné během preventivní gynekologické kontroly odhaluje až abnormální buňky vzniklé jako následky této infekce. Test na přítomnost DNA HPV je efektivnější, jak ukazují výsledky průběžné analýzy české studie Libuše.
Vitalia.cz: Předejdeme rakovině? Test ji zjistí mnohem dřív
Náhrada za biopsii?Vědci z brněnského Ústavu přístrojové techniky AV ČR přišli s novým způsobem přenosu obrazové informace v optických vláknech. Využitelnost objevu vidí autoři především v lékařství, například jako náhradu biopsie. Nově vyvíjená endoskopie může totiž projít tkání, aniž by ji výrazně narušila.
AV ČR: Ohebný a tenčí než vlas, nový typ vlákna přenáší obraz
Implantace lopatky poprvé v ČRTřiadvacetiletému pacientovi před rokem odstranili kvůli nádoru celou lopatku. Funkce ramenního kloubu pak byla nulová, protože hlavice pažní kosti se neměla o co opřít. Jediným možným způsobem byla náhrada lopatky vč. ramenního kloubu. Při operaci bylo nutné vypreparovat zádový sval a jím překrýt umělou lopatku. Náhrada lopatky byla pro pacienta vyrobena na míru, je z titanu a postříbřená z důvodu minimalizace infekce. Byla vyrobena pomocí 3D tisku.
Vitalia.cz: Ortopedi v Brně poprvé implantovali lopatku včetně ramenního kloubu
FN U sv. Anny v Brně: Svatoanenští ortopedi provedli unikátní implantaci lopatky vč. ramenního kloubu poprvé v ČR
Medicínský 3D tisk v ČRV ČR, která se díky tomu stala vůbec první zemí ve střední a východní Evropě, kde se 3D tisk od společnosti HP používá v sériové výrobě, se v současnosti nacházejí dva exempláře 3D tiskárny HP Jet Fusion 4200. Jeden z nich přivezla partnerská společnost 3Dees Industries do Ostravy do Moravskoslezského inovačního centra. ING corporation zde tiskárnu používá při vývoji a výrobě zakázkových ortotických a protetických zdravotnických pomůcek. Druhý – předváděcí – exemplář se nachází v pražském Centru 3D tisku 3Dees.
Společnost HP: HP ukázalo své špičkové technologie v oblasti 3D tisku
Pharma Brain studuje mozekGlutamátergní neurotransmise označuje proces, který kontroluje celou řadu dalších dějů v mozku a podílí se i na řízení jeho normálního vývoje. Jeho poruchy přitom hrají důležitou roli v celé řadě duševních onemocnění, jako jsou např.
schizofrenie, afektivní poruchy, neurodegenerativní choroby, epilepsie, ischemické poškození mozku, neurovývojové poruchy, autismus či závislosti. Právě výzkumem této dosud málo probádané problematiky se zabývá projekt Pharma Brain, který řeší konsorcium českých vědeckých pracovišť pod vedením Národního ústavu duševního zdraví. Glutamátergní neurotransmiterový systém představuje jednu z nejslibnějších oblastí pro zacílení nových léčiv.
Národní ústav duševního zdraví: Projekt konsorcia předních českých vědců může přinést zásadní poznatky v léčbě mnoha duševních onemocnění (PDF)
Proti mužské inkontinenciCentrum urologické péče Thomayerovy nemocnice provedlo šestici unikátních operací, při kterých pacientům implantovalo novinku na poli léčby mužské stresové inkontinence – implantaci svěrače močové trubice Victo od společnosti Promedon. Stresová inkontinence u mužů mnohdy vznikne jako následek operací prostaty, kdy je zasažena i část svěračového mechanismu. Jedinou možností, jak činnost svěrače nahradit, je implantace jeho náhrady. Posledních 30 let se využíval jiný systém, který však v průběhu let ztrácí svou funkčnost, a to bez možnosti zlepšení. Nový přístroj lze průběžně nastavovat (již neinvazivně), aby si svou funkčnost zachovával.
Thomayerova nemocnice: Novinka v léčbě mužské stresové inkontinence
Jak se mění zvyky kuřákůZákazem kouření v restauracích se mezi sledovanými účastníky studie zvýšil podíl vykouřených cigaret na ulici a doma ve srovnání s kouřením v zaměstnání nebo v autě, a to zejména u těch kuřáků, kteří si dříve zapalovali cigaretu právě v restauračních zařízeních.
1. LF UK: Změnilo se chování kuřáků tabáku po přijetí tzv. nekuřáckého zákona?
https://www.vitalia.cz/clanky/smartphony-ovlivnuji-uzivani-marihuany/ |
| | |
Vědci z univerzity chtějí zakonzervovat lidský hlas, pomohou nemocným | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 10.7.2018 ceskavedadosveta.cz Strana 0 | |
Vědci ze Západočeské univerzity pracují na systému pro zakonzervování lidského hlasu. Projekt by měl pomoci především lidem, u kterých ze zdravotních důvodů hrozí, že budou mít problémy s řečí či o hlas úplně přijdou.
„Příčin totální ztráty hlasu může být více. Často je to například vlivem zhoubného onemocnění v oblasti krku, které ve většině případů vede k totální laryngektomii. To je operace, kdy jsou člověku chirurgicky odstraněny hlasivky a hrtan. Vedle jiných problémů člověk přestane mluvit, což je veliký nápor na psychiku,“ vysvětluje vedoucí vědeckého týmu z katedry kybernetiky a výzkumného centra NTIS při Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni Jindřich Matoušek.
V současné době je možné využít technologii TTS (text-to-speech, převod textu na řeč pozn. redakce). Její nevýhodou je, že hlas je neosobní – namluvený profesionálním řečníkem.
„Díky našemu systému budou moci lidé tuto technologii využívat ve spojení s vlastním hlasem,“ vysvětluje Matoušek.
Technologie TTS dokáže přečíst libovolný text. „Řečové systémy se v poslední době dostávají do povědomí široké veřejnosti. V základní nabídce je má například téměř každý smartphone,“ doplňuje vedoucí týmu.
Nahrát dostatečné množství dat pro vytvoření hlasu pro TTS není jednoduché.
„Zatímco profesionální řečník nahraje 10 až 20 hodin, uživatelé, kteří chtějí v TTS využívat vlastní hlas, zvládnou hodinu maximálně dvě, ale někdy ještě méně. Z důvodu nemoci je totiž často mluvení vyčerpává. My si s tím musíme umět poradit a vytvořit jejich hlas i z tak malého množství dat,“ říká Matoušek.
V současné době jsou plzeňští vědci schopni zajistit vytvoření kvalitního hlasu pro TTS v případě, že uživatel namluví okolo tisícovky speciálně vybraných vět, které obsahují většinu důležitých řečových jevů.
„Bavíme se o softwaru, který umí přečíst libovolný text. Někdo by si naivně mohl myslet, že řešením by bylo nahrát všechna slova, která v daném jazyce existují. To by ale nefungovalo. V ideálním případě potřebujeme zaznamenat všechny důležité řečové, fonetické a intonační prvky hlasu konkrétního člověka. Hlas ale dokážeme vytvořit už z nahrávek 300 vět, které obsahují všechny hlásky, které čeština používá. Každá další nahraná věta navíc ale rozšiřuje jazykovou a výrazovou bohatost hlasu pro TTS,“ pokračuje Jindřich Matoušek.
Věty, které uživatel nahrává, jsou vybrány speciálním algoritmem. „Některá slova jsou poměrně krkolomná a složitá. Zvláště pokud už konkrétní člověk má s řečí problémy. Jedním z takových slov je například výraz dinosauřčata. Běžně se s ním nesetkáte, my ale potřebujeme nahrát dvojhlásku au a souhlásky ř a č vedle sebe,“ vysvětluje vedoucí týmu.
Plzeňští vědci, kteří jsou hlavními řešiteli zadání, na výzkumném projektu spolupracují s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a firmami Certicon a SpeechTech. Celý projekt začal v loňském roce a je podporován Technologickou agenturou České republiky.
„V současné době již dokážeme komukoliv vytvořit hlas pro TTS. Celý proces je ale poměrně komplikovaný a člověk, který si chce svůj hlas zakonzervovat, musí využít nahrávací studio v Plzni či v Praze. To je samozřejmě pro řadu lidí komplikované,“ doplňuje Matoušek.
Dodává, že navíc po nahrávání musí řadu technologických postupů nutných k vytvoření hlasu provádět ručně. „Do roku 2020, kdy má projekt skončit, chceme celý systém plně automatizovat,“ přeje si Matoušek.
Nahrávání bude jednoduché, přístupné z domovaVýsledný systém má být dostupný na webových stránkách. Přístupný tak bude každému z pohodlí domova.
Uživatel se na stránkách přihlásí. Celým procesem jej provede automatický průvodce. Nahrávání bude jednoduché, půjde jen o to číst věty, které se objeví na obrazovce. Pokud se to na první pokus nepovede, systém uživatele šetrně vyzve k opakování.
Důležité je od uživatele získat co nejvíce dat v co nejkratší době. „Vzhledem k tomu, že v řadě případů může lidem mluvení dělat obtíže, mohou nahrávání kdykoliv zastavit. Po skončení nahrávání zabere samotné vytvoření hlasu systému pouze několik hodin. Poté uživateli přijde SMS nebo e-mail a následně si již bude moci stáhnout do jakéhokoliv vhodného zařízení datový balíček se svým vlastním hlasem pro TTS a začít jej používat,“ uzavírá Matoušek.
Autor: Jan Vitinger
Zdroj:
http://ceskavedadosveta.cz/vedci-z-uni...zervovat-lidsky-hlas-pomohou-nemocnym/ |
| | |
Značka Kaše | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 10.7.2018 porodnice.cz Strana 0 | | Martin Magner |
otázkaDobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli nevádí podávat dítěti k večeři kaši od jiné značky než používáme UM (UM Hipp - Kaše Sunárek)? Nemůže mít bolení bříška nebo něco jiného? Děkuji za odpověď odpověď
Dobrý den. Určitě nevadí.
MUDr. Martin Magner, Ph.D.
Pediatr
Odborný asistent na klinice dětského a dorostového lékařství 1.LF UK a VFN v Praze Vám bude odpovídat na dotazy, které se týkají problematiky dětského lékařství.
Počet odpovědí: 1226
http://www.porodnice.cz/poradny/znacka-kase |
| | |
Špatné spaní | | Téma: 1. Lékařská fakulta | | 10.7.2018 porodnice.cz Strana 0 | |
otázka
Dobrý večer. Měla bych dotaz ohledne naseho 11ti mesicniho syna. Po prvnim ockovanim hexa+synfl. Prestal spat. Zacal se budit po 30 minutách a pláčem... A to pokračuje doteď. V pul roce ockovan druhou hexou. A opet se stalo totéž. Je to vyčerpávající jak pro nas, tak pro neho. Je unavený, protivný, ale pres den dyl nevydrží. Sou světle dny kdy se stane ze zvládne hodinu, ale musím ho chytit včas po te pul hodině a uspat znovu. Jinak mam smůlu. Je na něm videt jak by spal, ale nejde to. Co byste poradil? Uz jsme zoufalí. Děkuji odpověď
Dobrý den. A jinak prospívá a vyvíjí se dobře? Do souvislosti s očkováním bych to moc nedával, o takových komplikacích jsem neslyšel. Neusíná u prsu? Nezkusili jste na večer kaši, která by ho lépe zasytila? Neublinkává (byl blinkací) nebo nenadavuje po jídle (jestli nemá reflux) (to by se dalo řešit omeprazolem)? Nedáváte mu zbytečně prs nebo pití v noci, na které je navyklý? Pokud Vám neporadí PLDD, možnost je krátká hospitalizace ve spádové nemocnici, nebo existují i spánkové poradny, např. ve Všeobecné fakultní nemocnici u Neurologické kliniky.
MUDr. Martin Magner, Ph.D.
Pediatr
Odborný asistent na klinice dětského a dorostového lékařství 1.LF UK a VFN v Praze Vám bude odpovídat na dotazy, které se týkají problematiky dětského lékařství.
Počet odpovědí: 1227
http://www.porodnice.cz/poradny/spatne-spani-2 |
| | |
|
